Hodnocení biodiverzity
Na podrobné mapování holin navázalo hodnocení výchozích parametrů biodiverzity v rámci dřevinného patra a přízemní vegetace (vegetační průzkum), vybraných skupin bezobratlých živočichů (průzkum půdního edafonu) a ptactva (ornitologický průzkum) se zvláštním zřetelem na chráněné a ohrožené druhy a dále hodnocení výskytu hub na živých stromech i mrtvém dřevě (fytopatologický průzkum).
Na holinách byly odebrány také vzorky půd, ve kterých byly hodnoceny zásoby celkového půdního uhlíku, a byla analyzována diverzita společenství půdních hub. Souběžně proběhla inventarizace habitatových stromů v přilehlém okolí holin.
Vegetační průzkum
Stav vegetace byl hodnocen semikvantitativní metodou fytocenologických snímků na reprezentativních kruhových plochách o rozloze 400 m2, které byly vybrány tak, aby co nejlépe charakterizovaly daná stanoviště z hlediska vegetace. Celkem bylo vybráno a osnímkováno 46 ploch.
Po vytěžení porostů dochází na holinách k dramatickým změnám stanovištních charakteristik, souvisejících se změnou světelných podmínek a mikroklimatu. Na paseky se snadno uchycují druhy z diaspor ze širokého okolí, takže na dřívějších chudých stanovištích dochází k razantnímu zvýšení druhové bohatosti bylinného patra.
Společenstva ovládnou typické pasekové druhy. Na volných plochách se objevuje mj. řada jednoletých druhů a na zamokřených místech vlhkomilné druhy.
Během další sukcese v následujících letech pak často dochází k expanzi výrazné dominanty, nejčastěji to bývají třtiny, maliník (Rubus idaeus) nebo ostružiník (Rubus subg. Rubus). Drobnější konkurenčně slabší druhy jsou pak postupně vytlačovány a druhová bohatost se opětovně snižuje.
Z hlediska přízemní vegetace převažují na sledovaných lokalitách chudá společenstva acidofilních bučin. Dominantami jsou nejčastěji metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), která převládá především v dosud stojících starších porostech, zatímco na osluněných holinách většinou ustupuje.
Na těchto plochách je z hlediska zalesnění problémem zarůstání třtinami (Calamagrostis villosa a C. epigeios). Šíří se zde jednoleté, zalesnění nekonkurující starčky (Senecio sylvaticus, S. viscosus) a starčkovec (Erechtites hieraciifolius), které na podzim odumírají.
Na četných místech dochází ke značnému zamokření, které je navíc umocněno odlesněním, kdy dřívější dospělé smrkové porosty odčerpávaly z půdy značné množství vody. Vysoké pokryvnosti zde dosahuje indikátor stagnující vody sítina rozkladitá (Juncus effusus), která často dominuje.
Druhová bohatost je vlivem vlhkého stanoviště daleko vyšší než na relativně sušších místech. Objevuje se zde celá řada vlhkomilných druhů, které se ve starých porostech vyskytovaly jen sporadicky nebo vůbec. Zejména se jedná např. o četné druhy ostřic (Carex echinata, C. canescens, C. pallescens), pcháč bahenní (Cirsium palustre), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) a psineček psí (Agrostis canina).
Poněkud odlišné jsou lokality situované na živnějším stanovišti, typologicky odpovídající svěží řadě S, která je indikována masovým výskytem třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a přítomností šťavelu kyselého (Oxalis acetosella), starčku Fuchsova (Senecio ovatus) a netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora).
Průzkum půdního edafonu
Půdní fauna plní v ekosystémech mnoho důležitých funkcí. Svojí činností zástupci edafonu napomáhají rozkladu organického materiálu, díky čemuž pozitivně ovlivňují množství živin a snižují kyselost půdy. Půdní fauna byla studována metodou odběru půdy a jejího následného laboratorního zpracování. Vzorky byly odebírány z environmentálně odlišných ploch (vzrostlý les, holina, přítomnost klestu, štěpky či podrostní vegetace).
Na plochách se starším zalesněním byli častěji nacházeni zástupci střevlíkovitých brouků (Carabidae). Mravencovití (Formicidae) a žížalovití (Lumbricidae) preferovali plochy zarostlé podrostní vegetací. Stejnonožci (Oniscidae) a štírci (Pseudoscorpionida) se početněji vyskytovali na nově zalesněných plochách.
Vzrostlý les hostil početnější společenstvo mnohonožek (Diplopoda) a pavouků (Araneae). Na plochách s ponechaným klestem (volně či v kupách) tj. zároveň na plochách bez štěpky se početněji vyskytovali brouci (Coleoptera) a stonožky (Chilopoda).
Na lokalitě Račín vyšších početností dosahovali žížalovití, mnohonožky a blíže nedeterminované larvy. Obdobných početností na obou lokalitách dosahovali mravenci, drabčíkovití brouci a pavouci. Ostatní taxony byly výrazně početnější ve vzorcích odebraných v Novém Veselí (jedná se zejména o stonožky, stejnonožce, štírky).
V okolí studovaných ploch bylo nalezeno 10 hnízd lesních mravenců. Do několika let lze očekávat rozšíření hnízd mravenců na okraje kůrovcových holin (tam naleznou světlo i potravu). Záleží však na prosperitě stávajících hnízd i na citlivém přístupu lesníků.
Ornitologický průzkum
Ptákům byla věnována pozornost, neboť jsou taxonem indikujícím biologickou diverzitu a zároveň plní v lesním ekosystému řadů důležitých funkcí, mimo jiné významných také pro trvale udržitelné hospodaření (rozšiřování semen, predace hospodářsky nežádoucích druhů živočichů).
Na lokalitě Račín bylo nalezeno 21 druhů, plochy v druhově chudším Nové Veselí hostily 15 druhů ptáků. Rozdíly v druhové diverzitě lze vysvětlit strukturou lesů resp. umístěním sčítacích bodů na jednotlivých typech ploch.
Holiny ve srovnání se stojícím vzrostlým lesem (nehledě na jeho zdravotní stav) vykazovaly znatelně nižší počet druhů (např. střízlík obecný, sýkora koňadra, káně lesní, drozd kvíčala či žluna zelená), vesměs preferujících rozvolněné lesy.
Zároveň však není možné říci, že by nějaký ze zaznamenaných druhů byl vázán výhradně na lesní holiny. Za zmínku stojí výskyt zvláště chráněného krkavce velkého (ohrožený druh) v lokalitě Račín.
Fytopatologický průzkum
V říjnu 2022 proběhlo na kalamitních holinách v okolí obcí Račín a Nové Veselí hodnocení diverzity houbových organismů. Pozornost byla zaměřena na houby a symptomy jejich působení (především hnilobu dřeva) na vybraných habitatových stromech a na mrtvém dřevu (především na hromadách a valech klestu). Zaznamenána byla i přítomnost ostatních hub.
Na habitatových stromech se vykytovaly hojně václavka smrková (Armillaria ostoyae) na smrku ztepilém, václavka bažinná (Armillaria ectypa) na olši lepkavé, václavka (Armillaria sp.) na buku lesním a javoru klenu, penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) na olši lepkavé, ohňovec borový (Phellinus pini) na borovici lesní a svraštělka javorová (Rhytisma acerinum) na listech javoru klenu.
Zaznamenány byly také outkovka chlupatá (Trametes hirsuta) na javoru klenu, troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) a dřevomor červený (Hypoxylon fragiforme) na buku lesním, březovník obecný (Piptoporus betulinus) na bříze bělokoré, rez Melampsoridium betulinum na listech břízy bělokoré a ophiostomatální houby na olši lepkavé.,
Na mrtvém dřevu (dominantně tvořeném smrkem ztepilým) se nejhojněji vyskytovaly černorosol smrkový (Exidia pithya) a lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca). Hojně se vykytovaly pevník chlupatý (Stereum hirsutum), pevník krvavý (Stereum sanguinolentum) a bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum), štětičkovec (Penicillium sp.) a zelenatka (Trichoderma sp.).
Zaznamenány byly také čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa), outkovka pestrá (Trametes versicolor), trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), hnědák Schweinitzův (Phaeolus Schweinitzii), zrnivka (Cystoderma), dřevnatka parohatá (Xylaria hypoxylon), káčovka (Biscogniauxia sp.) a korovitka (Diatrype).
Z mykorhizních hub se na lokalitě vyskytovaly (jako plodnice) hojně čechratka podvinutá (Paxillus involutus), holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca), hřib hnědý (Boletus badius) a hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron). Zaznamenány byly také špička obecná (Marasmius oreades), lakovka ametystová (Laccaria amethystina), muchomůrka šedivka (Amanita spissa), hřib smrkový (Boletus edulis), hnojníky (Coprinus sp.), třepenitky (Hypholoma sp.), helmovky (Mycena sp.), holubinky (Russula sp.).
Půdní analýzy
Na 30 místech byly odebrány vzorky půdy pro stanovení zásoby celkového uhlíku v půdě. Půdní uhlík pozitivně ovlivňuje obsahy živin v lesních půdách i možnost zadržování vody. Lesní ekosystémy s vysokou biodiverzitou obvykle mají i vysoké zásoby půdního uhlíku.
Naopak rozsáhlé holoseče po kůrovcových těžbách či jiných kalamitách mohou vést ke ztrátě půdního uhlíku jak zvýšenou respirací, tak jeho odtokem v půdní vodě. Na stejných místech byly odebrány také vzorky pro stanovení diverzity půdních hub na základě analýzy extrahované DNA z půdních vzorků. Tyto analýzy byly provedeny na pracovišti Mikrobiologického ústavu AV ČR.
Inventarizace habitatových stromů
Výběr habitatových stromů a jejich popis byl proveden podle terénní příručky Catalogue of tree microhabitats (European Forest Institute, 2016).
Habitatové stromy jsou většinou staré stromy, mohou to však být i stromy s různým typem poškození jako je napadení houbami, výskyt dutin, kmenové či korunové zlomy apod., které poskytují mikrobiotopy pro širokou škálu organismů, především jsou cenným útočištěm pro ptactvo a hmyz.
Pro každý evidovaný strom jsou k dispozici souřadnice, dendrometrické charakteristiky a popis habitatových znaků včetně fotodokumentace. Všechny vybrané habitatové stromy byly v terénu viditelně označeny, aby byly vyjmuty z plánovaných hospodářských zásahů.
