Hodnocení biodiverzity
Na podrobné mapování holin navázalo hodnocení výchozích parametrů biodiverzity v rámci dřevinného patra a přízemní vegetace (vegetační průzkum), vybraných skupin bezobratlých živočichů (průzkum půdního edafonu) a ptactva (ornitologický průzkum) se zvláštním zřetelem na chráněné a ohrožené druhy a dále hodnocení výskytu hub na živých stromech i mrtvém dřevě (fytopatologický průzkum).
Na holinách byly odebrány také vzorky půd, ve kterých byly hodnoceny zásoby celkového půdního uhlíku, a byla analyzována diverzita společenství půdních hub. Souběžně proběhla inventarizace habitatových stromů v přilehlém okolí holin.
Vegetační průzkum
Stav vegetace byl hodnocen semikvantitativní metodou fytocenologických snímků na reprezentativních kruhových plochách o rozloze 400 m2, které byly vybrány tak, aby co nejlépe charakterizovaly daná stanoviště z hlediska vegetace. Celkem bylo vybráno a osnímkováno 46 ploch.
Po vytěžení porostů dochází na holinách k dramatickým změnám stanovištních charakteristik, souvisejících se změnou světelných podmínek a mikroklimatu. Na paseky se snadno uchycují druhy z diaspor ze širokého okolí, takže na dřívějších chudých stanovištích dochází k razantnímu zvýšení druhové bohatosti bylinného patra.
Společenstva ovládnou typické pasekové druhy. Na volných plochách se objevuje mj. řada jednoletých druhů a na zamokřených místech vlhkomilné druhy.
Během další sukcese v následujících letech pak často dochází k expanzi výrazné dominanty, nejčastěji to bývají třtiny, maliník (Rubus idaeus) nebo ostružiník (Rubus subg. Rubus). Drobnější konkurenčně slabší druhy jsou pak postupně vytlačovány a druhová bohatost se opětovně snižuje.
Z hlediska přízemní vegetace převažují na sledovaných lokalitách chudá společenstva acidofilních bučin. Dominantami jsou nejčastěji metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), která převládá především v dosud stojících starších porostech, zatímco na osluněných holinách většinou ustupuje.
Na těchto plochách je z hlediska zalesnění problémem zarůstání třtinami (Calamagrostis villosa a C. epigeios). Šíří se zde jednoleté, zalesnění nekonkurující starčky (Senecio sylvaticus, S. viscosus) a starčkovec (Erechtites hieraciifolius), které na podzim odumírají.
Na četných místech dochází ke značnému zamokření, které je navíc umocněno odlesněním, kdy dřívější dospělé smrkové porosty odčerpávaly z půdy značné množství vody. Vysoké pokryvnosti zde dosahuje indikátor stagnující vody sítina rozkladitá (Juncus effusus), která často dominuje.
Druhová bohatost je vlivem vlhkého stanoviště daleko vyšší než na relativně sušších místech. Objevuje se zde celá řada vlhkomilných druhů, které se ve starých porostech vyskytovaly jen sporadicky nebo vůbec. Zejména se jedná např. o četné druhy ostřic (Carex echinata, C. canescens, C. pallescens), pcháč bahenní (Cirsium palustre), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) a psineček psí (Agrostis canina).
Poněkud odlišné jsou lokality situované na živnějším stanovišti, typologicky odpovídající svěží řadě S, která je indikována masovým výskytem třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a přítomností šťavelu kyselého (Oxalis acetosella), starčku Fuchsova (Senecio ovatus) a netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora).